David Ondrejkovič

Co je to katalogový podvod

27. 08. 2009 10:38:00
Katalogové podvody hýbou Evropou - s výjimkou Česka, zdá se. Všude v okolních státech si orgány státní správy uvědomují, že jde o systémový problém vyžadující řešení. V ČR nám Ministerstvo průmyslu a obchodu „odborně vysvětlí", že jde o obchodní vztahy soukromých subjektů. Orgány činné v trestním řízení tímto newspeakem zřejmě brzy začnou označovat i loupež či znásilnění. Poskytněme jim tedy do začátku trochu informační podpory......

V případě tzv. katalogových podvodů se jedná o hromadně a systémově prováděnou nekalou obchodní praktiku směřující k neúmyslnému uzavření obchodně-závazkového vztahu ze strany stovek až tisíců oslovených - jejich cíleným uvedením v omyl a následným využitím tohoto omylu podvodnou katalogovou (adresářovou) firmou k jejímu neoprávněnému obohacení.

Podstata tohoto činu spočívá v důmyslném zamlčení klíčové informace - tedy buď přímo toho, že se vůbec jedná o smlouvu nebo v ukrytí klíčové informace o celkové ceně nabízeného produktu o níž je na první pohled zřejmé, že by ji rozhodně nikdo průměrně rozumný nemohl vědomě a dobrovolně akceptovat.

Pokud by se jednalo pouze o jednotlivé případy hrubého nesouladu mezi požadovanou výší finančního plnění a hodnotou služby, za kterou je toto plnění požadováno, jednalo by se zcela jistě o občanskoprávní spor. Jelikož jde ale o zcela systémové a především hromadné uvádění v omyl, které je přímo cílem činnosti podvodné katalogové společnosti - což je mimo jiné prokázáno již samotným výsledkem - tedy že všechny subjekty po kterých daný podvodný subjekt požaduje finanční plnění potvrzují jednotně, že údajný smluvní vztah uzavřely v podstatném omylu a neexistuje nikdo, kdo by daný smluvní vztah uzavíral s plným vědomím všech informací (především celkové ceny) - jde jednoznačně o trestněprávní záležitost.

Poskytovaná služba je navíc pouhou maketou se zanedbatelnými náklady, sloužící fakticky pouze jako zástěrka tzv. poskytování objednané služby. Společnost, která se katalogovými podvody zabývá může provádět akvizici klientů vícero způsoby (telefonická objednávka, osobní návštěvy, různé druhy formulářů), přičemž každý z těchto způsobů vede vždy k hromadnému uvedení v omyl, jehož je následně podezřelými využíváno k neoprávněnému obohacení na úkor poškozených.

Typickou obětí katalogového podvodu je živnostník, nebo jiný drobný ekonomický subjekt, který obdržel soubor informací, které jej přesvědčily o výhodnosti dané služby a důvěryhodnosti jejího poskytovatele. To, že uzavřel obchodní závazkový vztah zcela jiné podstaty, než měl v úmyslu (nebo že vůbec uzavřel nějaký obchodní vztah), se obvykle dozví až v okamžiku, kdy po něm katalogový podvodník požaduje finanční plnění z něhož není úniku.

Typickým zbožím či službou poskytovanou za zcela nepřiměřenou cenu, která mnohonásobně převyšuje cenu obvyklou u podobných služeb, představuje internetový katalog, méně často katalog tištěný či elektronický - distribuovaný na médiu. Podstatou tohoto poskytování je vytvořit pouze formální zástěrku - de facto pouze alibi jakéhosi „plnění". Náklady na vytvoření webových stránek internetových katalogů jsou zcela zanedbatelné, stejně jako u tištěných verzí, či verzí zasílaných na datových médiích. Kvalita těchto služeb jasně prokazuje, že jde pouze o maketu skutečné služby. Pokud by se jednalo o jednotlivý případ, bylo by jej možno posuzovat jako případ občanskoprávní - tedy jako hrubý nepoměr mezi požadovanou cenou a hodnotou díla. Právě hromadnost a systémovost však z katalogových podvodů dělá záležitost jednoznačně trestněprávní.

Typickými praktikami při sjednávání závazkových smluvních vztahů je zasílání či telefonické vnucování nabídek, kde dominantní informace v nich obsažené vytvářejí vcelku důvěryhodný dojem, že jde o službu zdarma, za nízkou (obvykle dotovanou) cenu nebo že jde o úkon vyplývající ze zcela jiného závazkového vztahu (např. poplatek za zařazení do katalogu vystavovatelů na akci, na které dotyčná oběť skutečně vystavovala nebo poplatek za zařazení do telefonního seznamu), či dokonce že jde o vyplnění formuláře vyžadovaného povinně orgány státní správy (např. statistické formuláře ČSÚ). Klíčová informace - tedy typicky informace o skutečné ceně nebo to tom, že se vůbec jedná o návrh smlouvy - je vždy dovedně ukryta. Je zcela patrné, že katalogový podvodník vždy podnikl řadu aktivních kroků, aby své oběti přístup ke klíčové informaci maximálně znesnadnil - kromě obligátního drobného písma jsou používány různé odkazy na jiné dokumenty a „odkazy na odkazy", přičemž ona klíčová informace bývá často vyložitelná různým způsobem. Jsou známy případy, kdy klíčová informace o celkové ceně byla do smlouvy či všeobecných obchodních podmínek doplněna až po úkonu, kterým oběť smluvní vztah údajně uzavřela.

To, že si „poskytovatel" této „služby" byl nade vší pochybnost vědom skutečnosti, že jeho „klienti" nemají a nikdy neměli v úmyslu takový obchodní závazkový vztah uzavřít jednoznačně dokazuje skutečnost, že se všichni „klienti" cítí stejně podvedeni a neexistuje nikdo, kdo by od samého počátku zcela vědomě akceptoval všechny aspekty tohoto obchodně závazkového vztahu - tedy především cenu, která je vždy mnohonásobkem ceny obvyklé. To, že by kdokoli měl v úmyslu uzavřít smluvní vztah za cílově požadovanou cenu vylučuje v těchto případech i běžná logika. Je zcela nepochybné, že pokud někdo takovýto smluvní vztah uzavřel, mohlo k tomu dojít pouze díky cílenému uvedení v omyl a jeho následnému využití.

Mezi další typické atributy takovýchto smluv patří faktická nevypověditelnost, přičemž smlouvy jsou vždy uzavírány na dobu několika let. Teoreticky je sice ve všeobecných obchodních podmínkách zakotvena možnost výpovědi smluvního vztahu, avšak její podmínky ji fakticky vylučují - za předčasnou výpověď je vždy účtována nemalá pokuta, která obvykle činí jednorázově splatnou stejnou nebo vyšší částku, kterou by bylo nutno postupně hradit do konce smluvního vztahu.

Dalším z příznaků takovýchto podvodných smluv bývají zcela nepřiměřené úroky z prodlení, které dosahují téměř vždy několikanásobku obvyklé výše a důmyslnou soustavu smluvních pokut, která dokáže katapultovat souhrnný finanční požadavek katalogového podvodníka do závratných výšek.

Typickým ustanovením smluv či všeobecných obchodních podmínek katalogových podvodníků je zakotvení automatické obnovitelnosti smluvního vztahu po uplynutí základního období. Možnost skutečného ukončení je obvykle vázána na velmi krátký časový úsek, jehož přesné vymezení bývá velmi nejasné.

Poměrně výrazným atributem katalogových podvodů je způsob rozhodování sporů zakotvený v obchodních podmínkách - vždy se jedná o soukromou rozhodčí společnost, která má spory rozhodovat mimosoudně na základě zákona o rozhodčím řízení. Je podstatné si uvědomit, že rozhodcem podle tohoto zákona může být kdokoli starší 18-ti let a při svém rozhodování nemusí být vázán žádnými zákony. Je naprosto typické, že seznam rozhodců takovéto rozhodčí společnosti není nikde zveřejněn a jednací řád není v Obchodním věstníku. Již v několika případech katalogových podvodů se prokázalo, že předmětná rozhodčí společnost je přímo spojena s firmou, která uskutečňuje katalogový podvod, přičemž svou závislost či nezávislost podle § 8) až § 11) zákona č. 216/1994 posuzuje paradoxně sám rozhodce. Rozhodčí nález takovéhoto rozhodce je nepřezkoumatelný a není proti němu odvolání. Přitom se však okamžitě po svém vynesení stává vykonatelným exekučním titulem. K samotné exekuci sice musí přivolit soud, ale ten není oprávněn zkoumat podstatu rozhodnutí, nýbrž pouze formální aspekty jeho vyhotovení.

Je nezbytné si uvědomit, že rozhodčí řízení jediným rozhodcem ad hoc v rukou samotných katalogových podvodníků není v podmínkách právního řádu ČR nic jiného, než státem posvěcená loupež! Tomuto tématu se budu věnovat v samostatném článku.

Proti rozhodčímu nálezu se lze bránit pouze soudní žalobou na jeho zrušení, která však z hlediska exekuce nemá odkladný účinek. Právě hrozba rychlého provedení exekuce a následné čekání na výrok soudu (i mnohaleté) působí efektem výpalného. Je třeba si uvědomit, že týmy právníků, které katalogový podvod realizují, zahrnují i účinné postupy k blokování obecných soudů alespoň do té doby, než podvodná společnost po získání dostatečného zisku provede řízenou metamorfózu do jiného subjektu, do nějž sice převede aktiva, ale pasiva a závazky ponechá v subjektu původním, čímž obvykle uzavře obětem cestu k náhradě škody - byť i soudem přiznanou.

Podvodná katalogová společnost nabízí v jisté fázi svých sporů s klienty tzv. dohodu", kterou lze považovat jen za jinou formu výpalného. Podvodník svým obětem nabízí ukončení sporu za částku, která se ve srovnání s jeho astronomickými finančními požadavky může jevit jako relativně výhodná (ve stylu: „chceš-li 30, řekni si o 60 nebo 120 a potom dej slevu - lépe tak dosáhneš svého"). I tato částka však vždy představuje pro katalogového podvodníka dostatečný zisk vzhledem k jeho skutečným nákladům a je navíc ziskem stejně nemravným jako jeho původní požadavek, neboť dobře ví, že jeho oběť se k plnění zavázala pouze proto, že ji podvodník aktivně uvedl v omyl a následně tohoto omylu využil. Takováto dohoda však vždy znamená potvrzení a uznání smluvního vztahu ze strany oběti. Není výjimkou, že katalogový podvodník dohodu připraví tak, aby mohly být po oběti kdykoli požadovány další a další finanční částky. „Výhodnost" této „dohody" je ze strany katalogového podvodníka vždy prezentována právě v kontrastu s tristním stavem vymahatelnosti práva v ČR.

Autor: David Ondrejkovič | karma: 31.82 | přečteno: 4594 ×
Poslední články autora