Je legitimní snahou libertariánů vyhlásit konkurs na stát, neboť ten bývá v jejich pojetí často jen nutným zlem. Není tedy ani nutno, aby stát nebyl schopen splácet své závazky, což je jinak v civilizovaných zemích pro vyhlášení ochrany před věřiteli nezbytnou podmínkou (v civilizovaných zemích totiž není tak obvyklá insolvenční šikana jako u nás).
Z tohoto pohledu je možno vnímat i tzv. Kalouskovu složenku - hle drobný akcionáři - zde je Tvůj podíl na dluzích firmy - ZAPLAŤ!
Drobný akcionář, který sleduje dlouhodobě hospodaření firmy tak logicky očekává i druhou část jeho podílu na právě rozpouštěné firmě - tedy AKTIVA (podíl na státním majetku). Uvažuje, jak co nejlépe (a nejméně bolestně) z oněch aktiv, o kterých ví, že mnohonásobně přesahují jemu zaslaná pasiva zaplatí co je nutno (a nutno to je - ne, že ne!) a z toho zbytku si zaplatí lepší správu věcí veřejných (firemních) než tu, která existovala doposud.
Jenže - druhá složenka (s aktivy) nepřichází.
Jak je to možné? - ptá se drobný akcionář. Že by si chtěl někdo nechat ta aktiva jen pro sebe? Že by likvidátor?!